Oddělení užité geofyziky ÚHIGUG vyhodnocuje porovnávací měření radonu na referenčních plochách od roku 1992. Porovnávacího měření radonu na referenčních plochách se povinně účastní organizace ČR, které mají povolení SÚJB ke stanovení radonového indexu stavebních pozemků. Služba PřF UK organizace, provedení a vyhodnocení porovnávacího měření radonu na referenčních plochách je za úplatu a pro PřF UK je vedena jako doplňková činnost. Státním nadřízeným orgánem pro ochranu obyvatelstva před ionizujícím zářením je Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB).

Ve druhé polovině 20. století byla provedena řada geofyzikálních měření na velkých plochách čítajících statisíce měřených bodů, která byla zpracována a interpretována s použitím dobově dostupné metodiky vynesením profilových křivek do mapy a propojením nalezených anomálií měřeného geofyzikálního pole. Současné metody digitálního zpracování umožňují křivky digitalizovat a získaná data zpracovat hromadně s použitím softwarových algoritmů. Měřené křivky jsou převedeny na veličiny indikující anomální hodnoty měřeného geofyzikálního pole a z nich jsou konstruovány mapy indikací hledaných geologických struktur. Tak lze data zpracovat jednotně a objektivně v celé měřené ploše. Naše pracoviště vyvíjí potřebný software, který aplikuje na geofyzikální měření v oblastech potenciálních úložišť jaderného odpadu s cílem nalezení indikací tektonických struktur. Mapy indikací tektoniky pak slouží geologům pro potvrzení existence těchto struktur vterénním mapováním.

Geoelektrické metody jsou tvořeny širokou skupinou metod zaměřených na zkoumání změn elektrických parametrů hornin (měrný odpor, dielektrická permitivita, polarizovatelnost, atd.). Změřené změny je možné interpretovat např. ve smyslu přítomnosti či nepřítomnosti hledaných struktur či objektů. Pro úspěšnou aplikaci geolektrických metod je samozřejmě nutné, aby se hledaný objekt či struktura svými elektrickými vlastnostmi odlišovaly od svého okolí. Mezi nejběžněji prováděné úkoly patří vyhledávání tektonického porušení horninového masivu, průzkumy pro těžbu nerostných surovin, zjišťování přítomnosti vodopropustných poloh, vyhledávání archeologických objektů, zjišťování průsaků hrází, porušení důlních stěn apod.

Dutiny pod zemským povrchem můžeme rozdělit na přirozené a umělé. Přirozené dutiny jsou jeskyně, které se mohou vyskytovat v různém horninovém prostředí, nejčastěji však vznikají působením vody ve vápencích (krasové jevy). Umělé dutiny vznikly lidskou činností a patří sem nejrůznější báňská díla (šachty, štoly, komory, kolektory, kryty, bunkry, tunely) a archeologické objekty (staré chodby, sklepy, hroby a krypty). Rozvolněné zóny v horninovém prostředí se podobně jako dutiny projevují deficitem hmoty vůči okolí. Přirozeně vznikají např. v okolí zlomů, uměle např. při úniku splaškových vod z kanalizace. Pro speleology a archeology je výskyt a objev dutin skutečností vítanou, častěji však staré prázdné prostory pod povrchem způsobují propadání terénu a komplikace při zakládání staveb, těžební a zemědělské činnosti.

Z geofyzikálních metod se pro lokalizaci dutin pod povrchem nejčastěji používá gravimetrie (změna hustoty prostředí), georadar (změna elektrické permitivity prostředí) a geoelektrická odporová měření (změna elektrické vodivosti prostředí).

Metody užité geofyziky patří dlouhodobě k nejvíce využívaným nedestruktivním postupům při archeologických výzkumech. Prakticky každá lidská aktivita vyvolává určité fyzikální i chemické změny v půdním (geologickém) prostředí, které lze zachytit, vyhodnotit a interpretovat pomocí pokročilých technologií, a to bez nutnosti zásahu do terénu archeologickou sondáží. Moderní neinvazivní postupy tak umožňují získávat stále větší množství informací, které v mikroměřítku přispívají k poznání konkrétní lokality, v makroměřítku k postupnému objasňování lidské minulosti.

Široká škála geofyzikálních metod, které vycházejí ze studia přirozených i umělých fyzikálních polí, umožňuje nejen lokalizaci, ale i stanovení řady prostorových i materiálových charakteristik téměř všech typů archeologických objektů od pravěku přes středověk až do novověku. V případě pravěkých archeologických lokalit je klíčovou metodou magnetometrie, v menší míře i geoelektrické odporové metody. U středověkých archeologických situací nachází největší využití odporové metody, ale často i georadar a magnetické měření, selektivně i mělká refrakční seismika, gravimetrie a termometrie. Při vyhledávání uměle vytvořených dutin (sklepy, krypty, hrobky, montánní objekty) se tradičně kombinuje mikrogravimetrie s georadarovým měřením. Řadu uvedených metod lze využít i v případě průzkumu v interiérech, specifická je jejich role při zkoumání historického zdiva.

Mezi klíčové výhody aplikací geofyziky v kontextu archeologických výzkumů patří především neinvazivnost, nízké náklady, komplexnost, a schopnost pokrýt detailním měřením velké plochy v relativně krátkém čase.